Dárek

30. října 2018 v 11:14 | Maruška Nová |  Soukromí
Už od léta jsem se snažila vymyslet dárek pro svého tatínka, který oslavil v říjnu své 85.narozeniny. Když jsem se ho zeptala co by si přál ,odpověděl, že nic nepotřebuje, že všechno má, naopak jestli bych si nechtěla odnést nějaké hrníčky a skleničky.
Nejlepší nápady dostávám v kuchyni nebo na záchodě. Ani tentokrát jsem sama sebe nezklamala.
Hlavou mi blesklo - výlet, Vyšehorky, Františel Lízna.

Františel Lízna je jezuitský kněz, znala jsem ho jen z vyprávění. A to, když tatínek vzpomínal na dobu, kterou prožil ve věznici na Borech. Pán Fr. Lízna byl jeho spoluvězeň v letech 1982- 1983.Tatínek dostal paragraf 103 - rozvraceč republiky. Často vzpomínal, jak spolu pracovali v tom pekle, ale i na to, jak si dokázali vzájemmě pomoci a podpořit jeden druhého.

Dostal se mi do rukou dopis, kdy se po propuštění domlouvali, že se navštíví, ale nikdy se to setkání neuskutečnilo. Pana Líznu STB stále hlídala, a proto se rozhodl tatínka nakonec nenavštívit, aby mu nepřitížil. Od roku 1983 už na sebe ztratili dokonce i kontakt.Tak jsem se rozhodla toto setkání po 35 letech zprostředkovat.
Při prvním telefonickém rozhovoru si pán Lízna okamžitě na tatínka vzpomněl. Přesně věděl o koho jde, což mě nesmírně potěšilo. Datum setkání jsme domluvili na 27.10 2018.
Když se tatínek dozvěděl, co je jeho překvapení k narozeninám, okamžitě vytáhl složku s dokumenty z věznice a samozřejmě i poslední dopis od pana Františka, a že to všechno musí vzít sebou do Vyšehorek.
Setkání bylo úžasné. Vzpomínali oba. Chvílemi mi přecházel mráz po zádech. Podobně na tom byla i moje mladší dcera Eliška a samozřejmě maminka, která na setkání jela také.
Povídání nebralo konce.Vzpomínali na pana Václava Havla, který tam v té době vykonával trest a pracoval v prádelně, na pana Devátého, ale i na pana Kájínka, který asi jako 18ti letý se ve věznici pohyboval také, ale nebyl politický vězeň.

Setkání se vydařilo,taťka celou cestu zpět nemluvil o ničem jiném. Jen ho mrzelo, že to bylo asi první a poslední setkání po 35 letech. Odpověděla jsem mu: Musí to tak být ?...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice | Web | 30. října 2018 v 11:28 | Reagovat

Je fajn, dát tatínkovi takový setkání , i když to na druhou stranu muselo být smutný ty vzpomínky :-(

2 Marčélla | E-mail | Web | 30. října 2018 v 16:38 | Reagovat

To je pro tatínka určitě cenné gesto. Přesto, že vzpomínky byli spíše smutné, měl i radost. A to je krásný a milý. :-)

3 qwertz | 7. listopadu 2018 v 19:59 | Reagovat

To je úplně supr nápad a realizace, tatínek musí být na dceru hrdý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama