Dárek

30. října 2018 v 11:14 | Maruška Nová |  Soukromí
Už od léta jsem se snažila vymyslet dárek pro svého tatínka, který oslavil v říjnu své 85.narozeniny. Když jsem se ho zeptala co by si přál ,odpověděl, že nic nepotřebuje, že všechno má, naopak jestli bych si nechtěla odnést nějaké hrníčky a skleničky.
Nejlepší nápady dostávám v kuchyni nebo na záchodě. Ani tentokrát jsem sama sebe nezklamala.
Hlavou mi blesklo - výlet, Vyšehorky, Františel Lízna.

Františel Lízna je jezuitský kněz, znala jsem ho jen z vyprávění. A to, když tatínek vzpomínal na dobu, kterou prožil ve věznici na Borech. Pán Fr. Lízna byl jeho spoluvězeň v letech 1982- 1983.Tatínek dostal paragraf 103 - rozvraceč republiky. Často vzpomínal, jak spolu pracovali v tom pekle, ale i na to, jak si dokázali vzájemmě pomoci a podpořit jeden druhého.

Dostal se mi do rukou dopis, kdy se po propuštění domlouvali, že se navštíví, ale nikdy se to setkání neuskutečnilo. Pana Líznu STB stále hlídala, a proto se rozhodl tatínka nakonec nenavštívit, aby mu nepřitížil. Od roku 1983 už na sebe ztratili dokonce i kontakt.Tak jsem se rozhodla toto setkání po 35 letech zprostředkovat.
Při prvním telefonickém rozhovoru si pán Lízna okamžitě na tatínka vzpomněl. Přesně věděl o koho jde, což mě nesmírně potěšilo. Datum setkání jsme domluvili na 27.10 2018.
Když se tatínek dozvěděl, co je jeho překvapení k narozeninám, okamžitě vytáhl složku s dokumenty z věznice a samozřejmě i poslední dopis od pana Františka, a že to všechno musí vzít sebou do Vyšehorek.
Setkání bylo úžasné. Vzpomínali oba. Chvílemi mi přecházel mráz po zádech. Podobně na tom byla i moje mladší dcera Eliška a samozřejmě maminka, která na setkání jela také.
Povídání nebralo konce.Vzpomínali na pana Václava Havla, který tam v té době vykonával trest a pracoval v prádelně, na pana Devátého, ale i na pana Kájínka, který asi jako 18ti letý se ve věznici pohyboval také, ale nebyl politický vězeň.

Setkání se vydařilo,taťka celou cestu zpět nemluvil o ničem jiném. Jen ho mrzelo, že to bylo asi první a poslední setkání po 35 letech. Odpověděla jsem mu: Musí to tak být ?...
 

Sestřenice

30. října 2018 v 11:14 | Maruška Nová
Tak tedy k tématu "Úsměv"

Každý to asi znáte, když ráno vstáváte do práce, přemýšlíte o tom, co vás tam "zase" čeká.
Ani já nepřemýšlím jinak. Momentálně pracuji raději o víkendech, kdy máme na klienty více času.
Tak si po obědě sedám s klientem do pohodlného křesílka, začneme si povídat o jeho dětech, o vnoučatech a o tom, jak bylo kdysi všechno jinak a všechno lepší, všechno levnější...
Najednou se pán usměje tak, že má pusu od ucha k uchu a ptá se: "Kdo vy vlastně jste ?
Já už vím: Vy jste ta sestřenice, co je vlastně můj bratranec."

V tu chvíli ze mě všechno spadne a uvědomím si ,jak mám svou práci ráda.Smějící se
Po sté,po tisíce vysvětlím pánovi, že jsem jeho pečovatelka a že jsem tam pro něj a že je mi s ním hezky.

Zdravím všechny pečovatelky!

To jsem já .

24. října 2018 v 22:08 | Maruška Nová |  Úvod do blogu
Ano,to jsem já. Maruška Nová - pečovatelka.

Příští rok mi bude 50 let. Mám úžasnou práci, která mě naplňuje. Starám se o seniory v zařízení tzv. Odlehčovací služby. Jsme malé zařízení, které slouží rodinám, když si potřebují odpočinout od péče o blízkého člena rodiny.
Ráda bych se s Vámi podělila o zkušenosti a zážitky ze svého života formou deníku. Jak dokáže být smrt blízko. Jak černý humor pomáhá, když jste na dně. Jak Vás tato práce poznamená ? Jak se vypořádat se lží vlastní sestry ? Jak se přiblížit k dceři a ke vnoučatům, které jsem neviděla čtyři roky ? Věřím, že se při čtení nejen pobavíte, ale i zamyslíte nad tím, jakou tvář může mít stáří, a jak jsou pro člověka důležité rodinné vztahy.Usmívající se

Kam dál

Reklama